A video-film between documentary, experiment and poem, which from the very first shots and sentences („Nobody cared about my breasts until they started to grow.“) asks who and why comments, uses, loves and gains power over breasts.
The pictorial essay shows women’s breasts in imitation and whispers their story. From the first words that attach to them, to breasts as a source of nourishment and security, to the institutional oversight of breasts. It is all part of a minimalist statement.
Video – film na pomezí dokumentu, experimentu a básně, který si od prvních záběrů a vět (“Moje prsa nikoho nezajímaly, dokud nezačaly růst.”) klade otázku, kdo a proč komentuje, používá, miluje a získává moc nad prsy.
Obrazová esej formou nápodoby ukazuje ženská prsa a šeptem sděluje jejich příběh. Od prvních slov, která se k nim váží, přes prsa jako zdroj potravy a bezpečí až po institucionární dohled nad prsy. To vše je součástí minimalistické výpovědi.
